Psi |
 |
|
Naši psi...
Psy chováme už přes čtvrt století. Měli jsme jednoho z prvních aljašských malamutů v ČR, krátce jsme se věnovali chovu německých dog a pekinézů. Nejvíce nás ale nadchlo plemeno papillon, které chováme dosud. Pořídili jsme v roce 1988 štěně z prvního úspěšného odchovu v Čechách. S Anitou Poděbradský motýlek a jejími potomky jsme prošli dlouhou cestu chovu psů s PP. Absolvovali jsme desítky výstav nejen ďoma, ale i v zahraničí. K těmto malým psíkům jsme dlouho hledali vhodné větší plemeno a zhlédli jsme se v chodském psu. Zkoušeli jsme chovat choďáky s PP, ale narazili jsme na takové množství problémů v Klubu, že jsme chov "papírových" psů nakonec zcela ukončili. Nestrávili jsme, že ve vedení klubu byli lidé, kteří neměli základní potřebné znalosti a často rozhodovali spíše pod vlivem vzájemných známostí a korupce. Toto krásné plemeno si to nezaslouží a nás jen mrzí, že jsme nemohli více přispět k jeho mezinárodnímu uznání.
Před 6ti lety jsme se začali zajímat o tehdy poměrně nový sport Agility.
Stáli jsme u zrodu oddílu agility v kynologickém klubu v Domažlicích a mnoho z našich psů tento sport miluje.
Nikdy psy nechováme v kotcích, takže smečku postupně sestavujeme, tak aby harmonizovala a mohla žít na zahradě pohromadě.
V současné době tedy chováme kromě papillonů a choďáků také border kolie, jorkšíra a dlouhosrsté čivavy.
Naši Papilloni, kterým jsme se věnovali a věnujeme nejvíc. Na fotce vpravo je Toník, kterého jsme dovezli z Dánska. Už nás ale zastihl, kdy jsme se výstavám a podobným akcím přestávali věnovat a tak svou výstavní kariéru absolvoval až u nové majitelky na Slovensku.
  Hlavně kvůli agility jsme pořídili australského ovčáka Barda. Z běhání má radost, ale smysl závodů zcela nepochopil. Mnohem úspěšnější je jako plemeník. Už jsme od něj měli dva krásné vrhy s Border kolií. Z prvního vrhu už jsou štěňata prakticky dospělá a slyšíme na samou chválu.
  A naše borderky - tedy teď už máme jen jednu. Druhá se na agility neosvědčila, tak jsme jí přenechali do vhodnějších pdmínek, kde se již osvědčila jako výborná mamina. Naše Jackina je velmi snaživá, běhá dobře, stále se pomalu zlepšuje a halvně jí agility vysloveně baví. Ještě víc jí ovšem baví pasení - pase vše co se hýbe - ovce, kočky, morčata, holuby, papoušky cokoliv - jen její vlastní štěňata jí nějak nebavila. Právě v tom se osvědčují kříženci ausík x bordera - lehce se utlumí pastevní pud a tito kříženci (k nerozeznání od obou plemen) jsou mnohem ovladatelnější při zachování rychlosti a mrštnosti.
  Do choďáků jsme vlítli naplno - pořídili jsme fenu, tak přerostla, k ní psa, který měl dysplazyi takovou, že na to ani nebyly tabulky.
Šli jsme tedy "na jistotu" a koupili 2 chovné feny už po štěňatech. Za měsíc po koupi přišel dopis, že jedna z nich má zastavenou chovnost. Začal náš boj s klubovou byrokracií. Ale místo odborných argumentů zvítězily něčí snahy poškodit bývalou majitelku fen. Artesa prý měla v minulém vrhu modré štěně a tak se tato špičková fena už nemohla na tvorbě národního plemene dál podílet. Na rozdíl od otce a některých sourozenců "modrého" štěňěte.
Od té doby měla několik vrhů, všechna štěňata naprosto typická v barvě, výborná exteriérově a hlavně naprosto nedosažitelná v povaze.
Od její sestry jsme pak měli 3 papírové vrhy, ale její štěňata byla hlavně v povaze úplně jiná. Potom jsme k nim dokoupili dospělého psa, který měl velmi nepatrné chovné úspěchy. Alf byl ale tak perfektní povahy, že jsme to riskli a od té doby měly obě naše choďačky každý rok krásný vrh 6 -8 štěňat.
  |
